Když jsme bezradní, jestli už máme to nejlepší řešení pro skladbu, tak se nám osvědčilo již zmiňované odležení. Často máme takhle v „lednici“ pár desítek polopísní i hotových písní. Věříme, že tady zrajou. Pak si to stačí poslechnout s odstupem času, kdy zapomenete, jak jste to tehdy stavěli a  najednou vidíte, že ten motiv který jste prvoplánovaně

odmítli, je zrovna ten pravý, nebo že támhle ta vyhrávka tam přece vůbec nepasuje. Tady opravdu ten čas, čas, čas funguje . Stejně jako roky prověří, které ty skladby oblíbené kapely jsou ty lepší. Když k tomu přidáme naši oblíbenou hlášku, že „mix není nikdy dokončený, jen opuštěný“, tak se můžete dostat do nekonečného kola změn. Navíc se to začne hromadit a tak vyvstane obligátní potřeba: občas taky v té lednici udělat generální uklid, ty „prošlé“ zkrátka vyházet a u těch zbývajících, kde to opravdu už dozrálo,  vynést na světlo a s radostí konečně DOKONČIT. Myšlenka krásná, ale, asi jako všude, tak i tady často bojujeme s prokrastinací (chrobné odkládání práce na potom). Jo ono se donutit něco dotáhnout, kór když už to je přeci jen takové vyčpělé, není žádná prdel :-) No aspoň nám to dá pekelnou práci... těch výmluv a argumentů, "hele, uděláme tohle a pak se k tomu vrátíme, jasně" ... no co vám budu psát ... no, nevrátíme :-)